úterý 29. září 2015

Dorotka a moje setkání s Marinou

 Chtěla jsem být švadlenkou, leč osud tomu chtěl jinak.
Se šitím jsem začala laškovat když mi bylo 15.Do dnešního dne si pamatuji jak v místním klubu kurzu šití nám paní mistrová začátečnicím vštěpovala že základ šití je kupodivu žehlení.Další základy šití jsem získala na paneláku od sousedky švadlenky Evičky kam jsem se vdala. Když jsem Evě  přinesla ukázat co jsem ušila  řekla mi “ máš to hnusné“ uvařila kafe, vypárala a ukázala mi jak na to, od té doby vždy když jsem stála v obchodě ve frontě a přede mnou nějaká amatérka(v té době šil snad každý) hned jsem to poznala, moje heslo znělo „nikdo ve frontě za mnou nesmí poznat podle bundy že jsem šicí amatér“.
Ale já jsem amatér.

                                                         
Panenka Dorotka NE ,to není ta Máchalová z pohádky.


Když jsem vloni na podzim objevila časopis Marinawww.casopismarina.cz objednala jsem na zkoušku jen jedno vydání , potom pro jistotu předplatné na celý rok.Tak a jako správná ryba jsem si vytvořila závislost,opět závislost na šití.A protože jsem potřebovala dárečky pro děvčátka neteří, tak jako první jsem se dala do šití panenky Dorotky podle časopisu Marina.

  A tady naše Kačenka s Dorotkou



A ještě jedna Dorotka do Itálie se zástěrkou pro vnučku Kamarádky Evči



2 komentáře:

  1. To jsi měla supr, že Tě měl kdo učit:-) Já měla jen mámu, která mě v pěti letech letech posadila za stroj a pak už jsem byla jen samouk:-) Ale zase to mělo výhodu, že jsem mohla učit ostatní, a ty kurzy mě bavily víc:-))

    OdpovědětVymazat
  2. Leošku a kdyby jsi viděla na vlastní oko,jakou měla Claudinka radost ze své Dorotky..to by jsi byla moc spokojená! No vyfotila jsem to a zde je důkaz.Přeji-atˇ potěšíš ještě hodně holčiček!!! Eva

    OdpovědětVymazat