Něco krásného končí.....

Za chvíli bude půlnoc.Ticho,klid a rozsvícená lampa,jen v akváriu bublá vzduchovadlo.
Doma už všichni  spí.
Miluji tento klid.
Po příchodu z odpolední na mě čekal balíček.
Na kolenou držím 2 kilový poklad.Poklad-nádherná kniha na šití z archivů Mariny manželů Havelkových.        
   

                             

   

Krásná tečka za časopisem Marina.

Marina končí.
Je mi z toho smutno,a přes to ,že jsem jí objevila pozdě jsem moc ráda za čas s ní strávený-minulý i budoucí....
Hodně mi dala a něco i vzala.Hlavně  pro moji po letech nalezenou hračku která se kdysi začala ztrácet jako kostičky z lega. Zůstala jen základová deska s pár kostičkami typu- mamí zašij mi to,miláčku už jsi mi zašila montérky? NE !
Nepoznala bych spoustu holek postižených stejnou vášní.Díky za přátelství všech Marinek které jsou vždy ochotny poradit a pochválit.Je jich hodně, některé blízké mému srdíčku a jiné jako šicí vzory.
Těším se na poslední rok šitíčka který se rozhodla nám ještě Ivanka dát.Těším se na ušité poklady které vzniknou z pokladu na mých kolenou a z budoucích pár kousků Marin které ještě vyjdou.

Bude mi smutno po dvouměsíčním napětí čekání na časopis,po chození do schránky v inkriminované době snad pětkrát za den po krásném časopise a vtipných komentářích Ivanky...

A víte co? Budu šít dál s velikou radostí a s napětím co  vyjde z mých dalších a dalších šicích projektů a projektů z Mariny které jsem doposud nestihla.Možná se zase někdy vrátím k šití oblečení ,co vím určitě tak to bude pro děti mých neteří a maličkou Verunku co se má v prosinci narodit mému bráchovi.
A ještě jedno pozitivum vidím,možná se zase začne plnit můj vypleněný účet,možná,už nebudu potřebovat špulku nití za 130,-kč.No i když závislost je někdy mrcha...Přeji Vám krásný den.Leon